„Naše péče je koncipována tak, abychom mohli poskytnout veškerý komfort chronicky nemocnému pacientovi. Jsme první zařízení tohoto typu v České republice. Pacienti tohoto typu dříve přebývali na jednotkách intenzivní péče ve větších nemocnicích nebo dokonce na oddělení ARO, kde v podstatě zabírali místa určená pro akutnější případy. Naše péče je velmi oceňovaná a pacientů, kteří by naši péči vyžadovali, je hodně. Snad i proto se vedení hořovické nemocnice rozhodlo rozšířit naše prostory a v současné době budujeme nový moderní pavilon se třinácti lůžky,“ popisuje primář MUDr. Daniel Blažek. Široká část veřejnosti si myslí, že mezi chronicky nemocnými pacienty převažují děti s onkologickým onemocněním. Jenže v hořovické nemocnici za tři roky neměli žádného pacienta s onkologickým onemocněním. V Hořovicích převažuje spektrum pacientů s neuromuskulárními chorobami – to znamená porucha hybnosti nebo porucha přenosu nervového vzruchu na svaly. Dále pak pacienti s chronickou respirační tísní, kteří potřebují podporu dýchací práce.

„Před příchodem daného pacienta jsme téměř vždy zažili obavy rodičů z toho, jak bude naše oddělení vypadat. Ale mohu potvrdit, že v naprosté většině byli rodiče přímo nadšeni, jak moderní a jak nové je naše oddělení a jak specializovaná péče jejich dítěti pomáhá,“ říká MUDr. Daniel Blažek s tím, že pokud takoví pacienti dříve leželi například na ARO fakultních nemocnic, tak se personál logicky věnoval zejména akutním případům a na chronicky nemocné pacienty nezbývalo tolik času. Oddělení s chronickou resuscitační a intenzivní péčí pro děti je ale na tyto pacienty přímo specializované. Všechna péče je směřována k těmto pacientům. Nejmladšímu pacientovi bylo jen několik málo měsíců – předčasně narozená holčička měla problémy s dýcháním a musela být připojena na plicní ventilátor. Dívka stále potřebuje podporu plicní funkce, ale už jí je rok a brzy půjde domů. Je to příběh s dobrým koncem, kdy se dítě po léčbě může vrátit domů k rodině. „Je to jeden z těch hezkých příběhů, který končí dobře. Jsme na ni velmi pyšní a stala se miláčkem sester i lékařského personálu. Je to jeden z důkazů, jak taková, byť chronická, ale intenzivní až resuscitační péče probíhá.“